Proslov 9. A na slavnostním zakončení školní docházky

Vážený pane řediteli, milé naše paní učitelky, milí učitelé, rodiče a prarodiče, spolužáci, kamarádi a všichni ostatní, co jste tu, sešli jsme se právě dnes a právě tady a vy jistě víte proč. Čas utíká moc rychle. A to dokonce tak rychle, že i dnešní zakončení nabírá konce. Nechci teď přemítat nad tím, co ten konec konce znamená… Tak se pojďme vrátit na začátek začátku. Do první třídy….

Bylo září roku 2012 a my jsme jako malí kluci a děvčátka nastupovali do první třídy, do této školy, tenkrát pod vedením paní ředitelky Evy Kadrmasové. Rozděleni jsme byli do dvou tříd, A a B. Třídy 1. A se ujala paní učitelka Helena Lusalová, třídy 1. B paní učitelka Soňa Beránková. Mezi áčkem a béčkem byla od začátku jakási rivalita a soutěživost. Vzpomínám si, že jsme si dokonce nadávali: A jsou amatéři, B jsou blbečci.

Přicházeli jsme do školy s očekáváním a na školu jsme se těšili. První třída byla skvělá, čtení ze slabikáře, psaní do písanek, sčítání a odčítání, pár anglických slovíček a hlavně noví kamarádi.

Ve třetí třídě přišla změna, byli jsme spojeni do jedné třídy, přišel spolužák Ríša a, světe dive se, netrvalo dlouho a stala se z nás bezva parta. Naší třídní učitelkou byla paní učitelka Soňa Beránková. Na první stupeň máme hodně vzpomínek. Třeba na přespání ve škole se strašidelnou stezku odvahy noční školou, viď Juli.

A pamatuješ na školu v přírodě na Jezírku, kde jsme se všichni báli vycpaných čápů v domnění, že jeden z nich mrknul? Také se mi vybavuje Adam, který si nechtěně zaplaval v jezírku s užovkou. Jako bych slyšela: „čolek!“ A už tam byl. A Kačka, ta dokonce vyrazila, nechtěně, našemu bývalému spolužákovi petkou zub. No jo, Kačka měla ránu už od mala.

V páté třídě přišli do naší třídy noví spolužáci z Dolní Lhoty, Terka a Vráťa. V Dolní Lhotě strávili čtyři roky. Učily je paní učitelky Dana Wutková a Dagmar Bačkovská. Terka s Vráťou rádi vzpomínají na pondělní rána a vyprávění zážitků z víkendu a taky na „puntíkový motivační systém“. Puntíky byly za nesplněný úkol, zlobení, průšvih, a kdo měl puntíků málo, čekala ho odměna, mohl si vybrat nějakou hračku z krabičky plné pokladů.

A pak přišel druhý stupeň. Přestože jsme přes prázdniny dost vyrostli, připadali jsme si najednou malí. Přesunout se na 2. stupeň bylo trochu jako vrátit se zase do první – všechno pro nás bylo nové, jiné, neznámé. Od šesté až do deváté třídy jsme fungovali pod taktovkou paní učitelky Darji Tesařové. Na první pohled přísná matikářka, ale jinak skoro profesionální fotbalistka plná vtipů. Díky vám, paní učitelko, si již vždycky budeme rovnat boty a pamatovat si, že tělocvik do igelitky nepatří.

Během druhého stupně přibylo do naší třídy několik spolužáků, v šesté přišel z Ráječka Maty, v osmé Amálka s Davidem a v devítce Lucka a Zdeněk.

S druhým stupněm přišla spousta dosud nepoznaných dobrodružství, která nemohla probíhat v klidu. Jako třída jsme byli účastníky spousty průšvihů a ztřeštěných akcí, ale o tom bychom vám raději neměli vyprávět. Z výletů a pobytů si všichni pamatujeme na výlet na Macochu a hledání zříceniny Blansek. Dále rádi vzpomínáme na lyžařský kurz na Soláni. Někteří se zde naučili lyžovat, někteří shazovat rampouchy, neboli krampouchy, viď, Terko? Někteří ztratili papuče ve sněhu, že, Víťo? A někteří se před usnutím bavili: „Rožni, zhasni, rožni, zhasni!“

Dalším pobytem, na který budeme mít hezké vzpomínky, byl ekopobyt v Krásensku. No jo, Krásensko – dávná přátelství se prohloubila, nová vznikla a bylo tam prostě krásně. Zažili jsme útok švábů, ztratili se při mapování území, vytvářeli jsme vlastní ekodomy a nechali se při fotbale obehrát paní učitelkou Tesařovou.  Pobyt na Rychtě bohužel skončil o den dřív kvůli epidemiologickým opatřením a covidu. A když jsme odtud odjížděli, nikdo z nás netušil, že do školních lavic a do 8. A se už nevrátíme.

Devátou třídu jsme strávili z velké části za počítačem, s hromadou úkolů a sami se sebou. Skype, Teams, zapnout kameru, mikrofon. Bylo to náročné a dlouhé období. Sice na jedné straně pohoda – pozdější vstávání, hodiny v posteli a s jídlem, možnost vymlouvat se na nefungující mikrofon… Na druhou stranu narůstající obavy z přijímacích zkoušek a smutek z toho, že jsme toho se spolužáky společně v devítce moc nezažili. Přijímačky jsme zvládli. Velký podíl na našem úspěchu mají také naše paní učitelky češtiny a matiky, paní učitelka Plchová a Tesařová. Zážitky už jsme moc dohnat nestihli. To už napravit nemůžeme, čas vrátit nelze.

Ach, zase ten čas, jak letí a rychle utíká a zastavit nejde. Teď se ke konci blíží i náš proslov, který završí poslední den na téhle škole.

Jak jinak náš proslov zakončit, než poděkováním.

Předně děkujeme svým rodičům, kteří nás podporují ve vzdělávání, kteří v nás věří a pomáhají nám. Děkujeme, bez vás by to nešlo.

Další velké díky patří všem učitelům, kteří nás během devíti let učili. A že jich bylo! Děkujeme za trpělivost, které se nám dostalo, za pevné nervy, za spoustu informací, za vědomosti.
Učitelkám prvního stupně, paní učitelce Heleně Lusalové a Soni Beránkové děkujeme, že pro nás dokázali vytvořit školu takovou, že jsme se do ní těšívali, Helence děkujeme za hodně zpívání a Soni za naučení násobilky jako když bičem mrská.

Paní učitelce třídní, Darje Tesařové, děkujeme za hodiny matematiky, které mnohdy trvaly více než 45 minut. Taky už umíme používat pravítko a víme, že se ejhle může objevit číslo a výsledek. A omlouváme se za pozdní omluvenky.

Paní učitelce češtiny, Vlastě Plchové, děkujeme za skvělé hodiny češtiny, za diktáty, za veršování a recitaci, za tvořivé hodiny slohu v komunitním kruhu a také za úkoly, které neměl nikdo rád J.
Paní učitelce angličtiny, Michaele Smejkalové, děkujeme za very good English, za bezva on-line hodiny a sdílenou tabuli, za poslechy a čtení s porozuměním.

Paní učitelce angličtiny, Lídě Novákové, děkujeme za trpělivost, kterou byla obrněna při našem častém zapomínání domácích úkolů.

Panu učiteli angličtiny, Štěpánu Havlíčkovi, děkujeme za zábavné hodiny a za house - tour čili on-line prohlídku bytu.

Paní učitelce přírodopisu, Ivetě Pantůčkové, děkujeme za prozkoumání lidského těla a za to, že nám ukázala, že šutrologie je fakt nuda.

Bývalému panu učiteli přírodopisu, Davidu Tvardíkovi, děkujeme za poučné hodiny o rostlinách (především o fotosyntéze – cukry, tuky, bílkoviny) a vyprávění o zvířatech. Dnes tedy víme, že ne všechny žáby mají stejné „kvák“.

Paní učitelce dějepisu, Radce Ungermanové, psané s jedním N, děkujeme za hodiny dějepisu, za přesné popisy pomocí rukou.

Učitelům zeměpisu, Soni Havlenové a Miroslavu Starému, děkujeme za probádání České republiky a světa. Soni za občasné přivřené oko a Mirkovi za vzornou práci s ukazovátkem.
Paní učitelce chemie, Jolaně Průchové, děkujeme za hodiny chemie a Víťa jistě děkuje za speciální testy. Ale ty speciální domácí úkoly, ty být nemusely, že?
Panu učiteli fyziky, Zdeňku Doleželovi, děkujeme za hodiny fyziky, za občasné párty a že Liskman na nás byl vždycky hodný.
Paní učitelce ruštiny, Kateřině Forejtníkové, děkujeme za hodiny ruštiny, mnohdy plné vyprávění o Rusku a jiných příhod, které byly prostě zajímavější než /gavariť parusky/.

Paní učitelce němčiny, Vlastě Plchové, děkujeme za super gut Deutsch, za učení zábavnou formou, za hry. Hodiny němčiny nebyly nikdy nuda.

Panu učiteli hudební výchovy, Tomáši Bartákovi, děkujeme za hodiny hudebky, a nebojte se, nebojíme se chovat slušně.

Paní učitelce tělocviku, Renatě Vahalové, děkujeme za pětiminutové rozcvičky a za pravidelné protahování šlahounů a křičet už nebudeme.

Panu učiteli občanky, Jaroslavu Krejčířovi, děkujeme za jeho kouzelnou propisku při zkoušení a toleranci při zapomenutých aktualitách. Děkujeme také za hodiny tělocviku, za běh v každém počasí a za mikrokolečka na rozběhání.

Děkujeme vedení školy, paní ředitelce Evě Kadrmasové a panu řediteli Josefu Škvařilovi, za úspěšné vedení školy.

S poděkováním nesmíme zapomenout ani na vychovatelky ze školní družiny, které s námi trávili odpoledne na prvním stupni.

Děkujeme také paním kuchařkách, že nám vždy, tedy skoro vždy, chutnalo. Paním uklízečkám, že dokázali naši třídu udržet v čistotě, a přiznáváme, že jsme občas měli v lavicích nepořádek, pod lavicemi nastláno, ulepenou podlahu od rozlitého pití, sem tam obtisk od jablka… Děkujeme také panu školníkovi, že ve třídě, ve škole fungovalo vše tak, jak má.

A nakonec díky všem, kteří dnes přišli. A těm, kteří přijít chtěli a nemohli, děkujeme za to, že na nás myslí.

Už jsme na úplném konci. Základka končí a po prázdninách začíná naše nová kapitola života – střední škola. Každému z vás, kdo zde teď sedí, přeji jen to nejlepší, hodně úspěchů a ať jste v dalším studiu i životě spokojení. Hezké prázdniny a já už budu muset jít, než začnu plakat. Tak se všichni mějte a někdy příště na společném setkání ahoj! 

Valentina Krejčířová

Vojtěch Vladík