Ve 2. polovině 20. století vznikl výtvarný
směr, kterému se říká body-art neboli tělové
umění. Tělo se používalo k otiskům, jako
sochařský materiál nebo se na něj malovalo.
Výtvarníky též zajímal prožitek těla, které bylo
vystavováno různým emocím, často negativním -
třeba bolesti nebo strachu. Umělci zinscenovali
malá představení pro diváky, ve kterých
zkoumali, co jejich tělo vydrží.
V poslední hodině výtvarné výchovy jsme mohli
díky Davidovi Šebelovi a jeho dronu použít naše
těla také jako výtvarný materiál a sestavit z
nich jednoduché živé obrazy.
Děkuji Davidovi za dron, Kubovi Strýčkovi za
pomoc se sestavováním obrazů a jejich spolužákům
za trpělivost, se kterou vyplňovali naše náročné
požadavky.
Radka Ungermanová
|