Spaní ve škole - 3. B

Kdo se bojí, nesmí do lesa, je téměř ohebné pořekadlo. Protože všichni žáci z 3. B si mohli již podruhé vyzkoušet, jaké je to v základní škole na Salmovce v noci. Lavice a židle jsme vzali útokem a z klasické školní třídy jsme vykřesali poměrně útulný prostor pro nestandardní „bivakování“. Spát jako v bavlnce – tak to se asi nepodařilo. Ale stejně nakonec usnuli všichni, kteří byli jednu červnovou noc ochotni spát na tvrdé zemi, kterou změkčila pouze karimatka a jedna vrstva spacáku.

Naše SPANÍ VE ŠKOLE okořenil zábavný a i tak trochu strašidelný program. Nejdříve jsme si vlastnoručně připravili večeři ve školní cvičné kuchyňce. Jedna parta, respektive vlastně tři týmy, vyšlehaly těsto a smažily chutné, jemné lahodné palačinky s Nutelou a se šlehačkou. Druhý tým upekl výborný perník a třetí parta vyráběla obložené chleby se šunkou, sýrem, rajčaty a paprikou. Nápojová četa se postarala o dostatek nápojů, včetně chutného čaje. Po večeři nás čekala zábava v podobě diskotéky, písniček na přání, her a soutěží „Hádej, hádej, kdo to je?“ nebo „Uhodni plyšáka“. V „Půlhodince duchů“ jsme si poslechli v potemnělé třídě několik strašidelných pohádek a příběhů, abychom se naladili do role odvážných nebojsů, kteří si zcela dobrovolně vybrali zúčastnit se Stezky odvahy, která vedla noční školou. A to, prosím, zcela bez baterek a svítidel. Potěšující je, že buď s menším či větším strachem se úplně všem podařilo dojít až na území děda Vševěda a přinést z noční mise jeden jeho zlatý vlas. (No dopadlo to tak, že dědovi Vševědovi na hlavě pravděpodobně nezbylo skoro nic…)

Po filmové pohádce „Myši patří do nebe“ jsme sladce usnuli a vzbudili se až na snídani, kterou nám některá ranní ptáčata připravila. Sladké nutelové tousty, chutný perník, obložené chlebíky, snack či meloun, jablíčko, pomeranč – vybral a pochutnal si každý.

Tak jsme utužili mnohá přátelství, navázali nová, poznali se trochu jinak a stmelili třídní kolektiv. Paní učitelky poznaly, jak si šikovné děti umí samy uvařit, připravit jídlo, umýt po sobě nádobí, uklidit a ochotně přidat ruku k dílu, včetně kamarádské pomoci. Patřit někam, kde je vám dobře, je prostě k nezaplacení. A o tom to je…

My, žáci 3. B,
Irena Čepová a Jana Procházková