|
Začalo to docela nevinně. Jeden žáček se
neustále ptal: „Kdy bude ten den, ve kterém my
budeme moct učit učitele?“
Ne, že by se nemohli pedagogové dále
vzdělávat, dokonce tak musí činit a není to nic
neobvyklého. Ale v naší třídě jsme se jednoho
krásného dne opravdu rozhodli, že si role na
jeden den vyměníme. Paní učitelka se posadí do
lavice a žáci si rozdělí vyučovací předměty,
vytvoří přípravy na jednotlivé výukové bloky, ve
kterých si vyzkouší svoje síly a při kterých pak
vyzkouší svoje spolužáky z nabytých vědomostí či
zkušeností. A naplánovali jich rovnou devět!
Ve 3. B se žáci vystřídali v rolích učitelky
nebo učitele – pečlivě si připravili jak hodinu
Matematiky, Českého jazyka a Čtení, tak i
Prvouku, Výtvarnou a Hudební výchovu, Pracovní
činnosti. Nechybělo ani protažení těla ve
zkrácené hodině Tělesné výchovy. Sem tam byl
trochu hluk (tehdy všichni poznali, že
ukočírovat takovou indiánskou famílii opravdu
není nic jednoduchého), ale konec konců i tím
vším se člověk učí. Paní učitelka si tentokrát
přípravu dělat nemusela, místo toho psala
diktát, matematický test i kvíz z HV,
modelovala, lepila, stříhala, běhala po hřišti,
skákala do dálky a střílela na branku spolu
s ostatními spolužáky. Dostala stříbrnou
jedničku, pěkná ocenění, pochvaly, dokonce
bonbón, nepotěšil ji však trest. Také si zkusila
10 x opsat speciální větu, protože si trochu
zazlobila…
Opravdu to byl vydařený čtvrtek, i když
trochu naruby. Není prý to zrovna lehká práce,
to „učitelování“, říkali mnozí, když po obědě
odcházeli docela unavení a propocení domů.
Zpátky do třídy se nikdo z nich nehrnul,
opravovat a zapisovat známky do EduPage se jim
už vážně nechtělo… A protože to byl čtvrtek
vskutku hodně slunečný a teplý, nejspíš zamířili
někam k vodě, kde si to takový vysloužilý třeťák
na konci školního roku užije určitě mnohem lépe!
Za indiánský kmen 3. B zaznamenala prozatímní
náčelnice
Irena Čepová (také notně
vysílená J)
|
.png)
