Naše žákyně první v literární soutěži

„Píši, tedy jsem“ je název literární soutěže pro mladé začínající autory. Soutěž každoročně vyhlašuje město Rájec-Jestřebí ve spolupráci s místní základní školou a gymnáziem. Porota složená z učitelů rájeckých škol, představitelů města a čestného hosta z řad spisovatelů vybírá nejlepší práce z poezie i prózy. Autoři vítězných prací jsou odměněni nejen věcnými cenami a poukazem do knihkupectví, ale také besedou se spisovatelem – porotcem. Soutěže se každý rok účastní i žáci naší školy.

Do letošního 18. ročníku bylo zasláno celkem 44 soutěžních prací, z naší školy bylo prací osm. Soutěžilo se v kategorii POEZIE a PRÓZA, která byla dále dělena na mladší (žáky) a starší (studenty).

Barbora Kopková, žákyně třídy 8. B, soutěžila s verši i s prozaickým textem. Báseň s názvem Vysněné povolání se porotě líbila natolik, že ji ocenila „kovem nejcennějším“, a tak se Barča pyšní 1. místem.

Vyhlášení soutěže proběhlo 30. května v obřadní síni města Rájec–Jestřebí. Neslo se v duchu slavnostním, za účasti vedení města, ředitelů gymnázia a základní školy, v čele s hostem nejváženějším, se spisovatelkou Petrou Braunovou. Po oficiální části, po předání diplomů, cen a drobném autorském čtení oceněných prací, následovala beseda s paní spisovatelkou. Petra Braunová vyprávěla o svých pisatelských začátcích, o dětských knihách i knihách pro dospělé čtenáře, o svém novém domově v zrekonstruované staré škole v podhůří Šumavy, o dílnách tvůrčího psaní, o sobě. Její vyprávění bylo velmi milé, příjemné, obohacující. Také povídání o tom, jak dlouhá je „cesta knihy“ od prvního nápadu autora, přes vznik textu, oslovení redakce, práce ilustrátora, grafika, dále přes tiskárnu a distribuci až na knižní pult, bylo velmi zajímavé.

• Barboře veliká gratulace :-) Její báseň najdete níže.
• Poděkování všem, kteří svými literárními díly do soutěže přispěli.
• Pište a čtěte, čtěte a pište!

Vlasta Plchová

Vysněné povolání

Jsem žákyní 8. třídy, za chvíli mám 15 let,
díky tomu všemu musím začít vážně přemýšlet,
kam v životě chci se vrtnout, kterým směrem chci se dát,
jaký obor by mě bavil, ve kterém chci pracovat.

Mohla bych být youtuberkou,
diváckou základnu mít velkou,
každý svůj pohyb bych musela točit,
z mrakodrapu pro sledovanost skočit,
nahrávat různé své radosti i pády,
aby mě followeři měli rádi,
jídlo si natáčet a povídat o tom hodinu,
zapojit na kameru celou svou rodinu.
hodnotit lidi, propagovat věci,
mít kolem toho fakt „cool“ kecy,
být občas hodná, často zlá,
myslím, že tohle nebude vysněná práce má.

Co být třeba kriminalistou?
Výsostnou pozici u sboru mít jistou,
být součástí „dost husté policejní party“,
kouřit jen doutníky, maximálně Sparty,
nosit černé brýle a stejné barvy šaty,
všem lumpům nemilosrdně šlapat na paty,
a všechno vyšetřit rychle a bezchybně,
podobně jako Colombo na Primě.
Však s první mrtvolou – ať muž či žena,
bych vzala nohy na ramena,
a řvouc: „Parťáku, sorry, ta mrtvola mě ničí,
nedotknu se jí ani dvoumetrovou tyčí!!!!“
A tak nic jiného mi zase nezbude,
tohle moje vysněná profese asi zase nebude.

Mám náhle vizi převelkou,
Co být takhle modelkou?
Dobývat tak světová mola,
vyhrávat prestižní „ELITE MODEL LOOK“ kola,
předvádět módu „Haute Couture“ (ód kytýr),
na „MISS WORLD“ přát všem světový mír.
Mužská část světa by na mě pěla ódy,
zvolena bych byla ikonou módy.
Jenže svět slávy a lesku,
bývá i světem krutosti a stesku,
je plný lidí nevalné jakosti
a ženy v něm pozbývají dobré pověsti.
Ach, už jsem z toho celá znavená,
co nakonec bude moje práce vysněná?

Náhle se mi vybavuje vzpomínka,
jak babička a maminka, když jsem byla malinká,
ukazovaly mi umění a ručních prací krásu,
a v tom teď já nacházím svou spásu.
Šití, pletení a malování, jen tak, nebo dle předlohy:
„Na to všechno máš, Barunko, vlohy,“
říkávala mi babička,
sama byla architektka a malířka.
Dnes ráda kreslím, vyrábím z látek a papíru,
dokážu namalovat cokoli i ušít šaty na míru.
A tak to vypadá, že moje profese,
nakonec v duchu umění se ponese.
Návrhářka oděvů či architekt domů, chtěla bych být,
nová a moderní díla vytvořit.
A tak doufám, že třeba jednou,
návrhy mých staveb odborníky ze židlí zvednou,
nebo můj nový módní směr,
bude ve světě oceněn.
Je přede mnou ještě hodně práce,
ale já věřím svým snům a říkám si, že přece,
člověk by měl chtít dosáhnout nejvyšší mety,
a dokonalostí ve svém oboru třeba i propojit neslučitelné světy.