Slavnostní zakončení školní docházky

Vážený pane řediteli, vážení učitelé, drazí rodiče, milí spolužáci, kamarádi a všichni ostatní, končíme školní docházku na Salmovce. Dovolte nám, ještě než se rozejdeme, na těch našich devět let zavzpomínat.

Vrátíme se tedy na začátek cesty, do roku 2013.

Do první třídy jsme nastoupili pod vedením paní učitelky Dany Rybářové. Byli jsme malí školáčci a do první třídy jsme se sice těšili, zároveň jsme ale byli plní obav z neznáma. Paní učitelka Rybářová byla moc hodná a milá, vždy usměvavá, brala nás jako svoje vlastní. Naučila nás číst, psát, počítat. A nejen to. Povídali jsme si o přírodě, zpívávali jsme společně u kytary, vyráběli a malovali, cvičili, často a rádi jsme pracovali na interaktivní tabuli. Velikonoce budeme mít navždy spojené se slaměnými kraslicemi, které jsme vyráběli s paní učitelkou. Klárka má dodnes v pokojíku obrovské pštrosí vejce zdobené slámou, že Klárko?

Když jsme byli ve třetí třídě, přivodila si naše paní učitelka na horách úraz a musela zůstat několik týdnů doma. Naše nová mladinká paní učitelka Míša Oherová byla krásná a moc hodná. Přestože jsme nebyli úplní andílci, troufla si s námi dokonce i přespat ve škole. Vybavuji si Natálku Paděrovou, jak se bála na stezce odvahy. A když jsme navíc cestou potkali cizího pána, který šel vybalovat zboží do bufetu, měla Natka úplný panický záchvat.

A pamatuješ si, jak ses honil se Zuzkou po chodbě? Zuzka spadla a bouchla se do hlavy. Měla pak otřes mozku. A my jí dávali kolíčky na prsty, abychom zjistili, jestli vnímá.

Někteří naši spolužáci chodili od první do čtvrté třídy do školy v Dolní Lhotě. Učily je paní učitelky Dagmar Bačkovská, Dana Wutková a Helena Chlupová. Moc nás mrzí, že tady dnes s námi paní učitelka Bačkovská není. Myslíme si, že by na Adélku, Aničku, Vítka, Ondru a Matyho byla pyšná. Škola ve Lhotě je malá a všichni jsou v ní jako jedna velká rodina. Ondra rád vzpomíná na přespávání ve škole, Adélka na strašidelnou stezku odvahy školní zahradou, Anička na tzv. puntíkový režim.

Nás v Blansku ve čtvrté třídě převzala paní učitelka Kateřina Forejtníková. Nejdříve jsme se jí trochu báli, protože byla taková vysoká. Ale byla skvělá. Měli jsme rádi, když nám vyprávěla různé příhody ze svého života a o svých psech. Až zpětně si uvědomujeme, jak moc jsme ji někdy zlobili. To jsme ji potom chodili objímat, to byl takový rituál, něco jako omluva a prosba, aby se nezlobila. A jak my byli hluční! Proti hluku o přestávkách si paní učitelka dávala někdy špunty do uší a nasazovala si veliká červená sluchátka, úplně je vidím.

Velkým zážitkem pro nás byla škola v přírodě na Jezírku v Soběšicích. Vzpomínám si na záchrannou akci, kdy jsme uvízli v bahně, tvořili hada, vytahovali z bláta některé spolužáky. Aničce v blátě zůstala bota. Taky jsme v tee-pee opékali špekáčky a zkoumali život v lese i ve vodě. Jo a Roman snědl asi tunu špenátu. Na škole v přírodě jsme se setkali poprvé s našimi budoucími spolužáky z Dolní Lhoty.

Dolnolhotští k nám přišli v páté třídě. Zprvu byli takoví vyděšení, veliká škola, hodně schodů, spousta dětí… A my se s nimi ze začátku moc nebavili, oni s námi taky ne. Ale pak se to zlomilo a stali se z nás velicí kamarádi.

Přestup na druhý stupeň s sebou přinesl spoustu změn. Naším novým třídním učitelem se stal přísný přírodopisář David Tvardík. Z pana učitele jsme měli dost strach. Ten se ale brzy rozplynul. Pan učitel byl fajn. Bohužel s námi byl jen do jara a v dubnu odešel na gymnázium do Boskovic. A my dostali nového třídního, zase přísného, tentokrát fyzikáře. Fyziku mnozí z nás nesnášeli, někteří nesnáší dodnes, ale to jsme mu nikdy neřekli. Fyziku jsme si tedy nikdy moc neoblíbili, ale pana učitele jsme si oblíbili hned.

Na druhém stupni to bylo super. Jezdili jsme do divadla, chodili na zeměpisné pořady, účastnili se různých soutěží a olympiád…. O přestávkách jsme fakt vyváděli - dost jsme hlučeli, stříkali po sobě vodou, schovávali si věci, vysypávali jsme odpadky z koše, lezli po lavicích, práskali dveřmi …ach jo.

Pan učitel Doležel je vášnivý cyklista. A tak naše školní výlety byly cyklovýlety. Ten první, v šesté třídě, byl do Holštejna a na Baldovec. Ten druhý byl tzv. covidový, takže nás jelo méně a ten třetí v osmé třídě byl po okolí Jedovnic. Tenkrát nás chytla šílená bouřka. Ne že bychom zmokli na cestě, ale lilo, když jsme obědvali na terase v jedovnické restauraci U Hastrmana. Některým tak padaly kroupy přímo do jídla.

V zimě jsme se účastnila lyžařského kurzu. Dokonce dvakrát. Poprvé jsem jela se starším ročníkem, a protože bylo plno sněhu, vezly jsme dokonce i běžky. Umírám smíchy, když si vzpomenu na túru na běžkách a sjezd z prudkého kopce, při kterém jsme padaly po hlavách do sněhu jako hrušky. Lyžařský kurz s naší třídou měl však úplně jiné kouzlo. Vznikla spousta nových přátelství. To byla legrace, když jsme se koulovali mezi chatkami. A abychom zamaskovali stopy po boji, ometali jsme smetákem chatky, které byly sněhovými koulemi zasaženy. A Honzova hláška „Fuj, kdo má hovno na botě“ je legendární. Myslím si, že ani učitelé na tento lyžák nezapomenou, neboť jsme byli bohužel rekordmany v počtu rozbitých věcí.

Do sedmičky k nám přišli noví spolužáci Ema a Ondra, osmičky Pavlína. Na gymnázium do Rájce odešel Jenda.

Osmý ročník byl silně poznamenán covidem. Dvě třetiny školního roku jsme nestrávili ve škole v lavicích, ale doma u počítačových obrazovek. Bylo to náročné, byla to mnohdy nuda a hlavně bylo to dlouhé. Sice vstávat v 7.55, být na on-line hodině v pyžamu a ještě přitom snídat – to bylo super. A těch výmluv na nefungující mikrofony, těch bylo! Některé hodiny připomínaly vyvolávání duchů. Jsi tu? Kde jsi? Ozvi se! Jestli tu jsi s námi, zapni si mikrofon! … Je pravda, že byl čas na záliby a aktivity, na které předtím času nezbývalo. Ale na druhou stranu učit se přes Teams vedlejší věty a počítat rovnice, to byla fakt fuška. Co nám chybělo nejvíc, byli naši spolužáci, osobní kontakt s vyučujícími a po škole se nám vlastně, světe div se, stýskalo.

Návrat do školních lavic v deváté třídě byl náročný. Výuka v rouškách, testování, covid tu byl stále s námi. A my jsme se tak změnili…. Mohl za to ten podivný rok distanční výuky? - Ale bylo potřeba se nadechnout a pracovat. Vybrat střední školu, připravit se na přijímací zkoušky z českého jazyka a z matematiky. S celoroční přípravou nám velmi pomohly paní učitelky Renata Vahalová a Vlasta Plchová. Měly pravdu, když tvrdily, že těžko na cvičišti a lehko na bojišti.

Před přijímačkami jsme se odjeli odreagovat do Krásenska. Čekal nás týdenní pobyt. Celý týden se třídou. Vau! Moc jsme se těšili. Bylo to super. Bezvadné hry, výlet do Propadání, čas na povídání a večerní diskotéky. A ta poslední, ta stála za to. Všichni jsme to tam pořádně rozjeli a roztancovali, že Romane? Naši učitelé, Renča a Zdenda, to rozjeli s námi. My jako třída jsme jim naplánovali společný tanec a všichni jsme se pořádně nasmáli. Tancovali jsme skoro do půlnoci. Pak jsme si povídali a připomínali zážitky ze školních lavic za uplynulé roky, bylo to fajn. Poslední „utajená noc“ u kluků byla nejlepší. Taky jsme ráno byli pořádně unavení, vždyť jsme si povídali skoro až do rána. Ale za ten zážitek to stálo.

V Krásensku to uteklo neskutečně rychle. A přijímačky byly tu. Na prvním termínu byla většina z nás velmi vyklepaná, ale strach postupně opadl a na druhý termín jsme šli již daleko klidnější. Dobrý pocit jsme měli po zkouškách jen někteří. S velikým napětím jsme čekali na výsledky přijímacích zkoušek. I když se někteří z nás nedostali na školu hned, vyšlo třeba odvolání, nebo další kolo přijímaček. Takže do některé ze škol nastupujeme v září všichni.

Na závěr devítky nás pan učitel třídní překvapil. Připravil nám grilovačku. Pozvánka platila nejen pro nás, ale i pro naše rodiče. Hráli jsme volejbal, povídali jsme si a bavili se až do jedenácté hodiny večerní. Také nám zajistil plavbu na dračích lodích na jedovnickém Olšovci a paintbol v Baldovci. Bylo to úžasné!!

Tak a teď tu stojíme a takto spolu na Salmovce se vidíme naposledy. Než se s vámi všemi rozloučíme a rozejdeme se, rádi bychom poděkovali. Nám i vám. Spolužákům, bylo mi ctí být těch devět let s vámi. Velký dík patří rodičům, za pomoc, podporu, trpělivost.

Paní učitelce Daně Rybářové děkujeme za rozvoj naší tvořivosti, za písničku „citronky“ a zpívání u kytary. Myslíme na vás, držíme palečky, uzdravte se!

Paní učitelce Katce Forejtníkové děkujeme za vyprávění neskutečných i skutečných příhod ze života.

Panu učiteli Zdeňku Doleželovi děkujeme za všechno, co pro nás udělal. Za výlety, pěší i cyklo, za lyžák a Krásensko. Víme, někdy těch problémů s námi bylo až moc. Ale snad jsme vám přinesli i nějakou tu radost. Máme vás rádi!

Paní učitelce matematiky Renatě Vahalové děkujeme za množství zamračených smajlíků, za půlbodíky, za přípravu na přijímačky. Jo a víme, že za všechno stejně může Vítek. Také velké díky za rozcvičky v Krásensku!

Paní učitelce češtiny Vlastě Plchové děkujeme také za přípravu na přijímačky, děkujeme za návštěvy brněnských divadel, za recitaci, za diktáty, kterých nebylo nikdy dost. Na Vaše „sešit, linka, datum“ asi nikdy nezapomeneme. A nebojte se, brebentit nebudeme!

Paní učitelce angličtiny Míše Smejkalové děkujeme za poznání, že každý poslechový test je přece jednoduchý. Díky za hodiny, které nikdy nebyly nudné.

Paní učitelce chemie Jolaně Průchové děkujeme, že nás netrestala, když jsme byli nemožní. A taky že nás naučila, že když to nejde po dobrém, půjde to po zlém. Díky za poučky a rady do života, především za rady sexuální. Ježka hrát nikdy nebudeme.

Paní učitelce výtvarky Leoně Krejčířové děkujeme za hodiny výtvarky, na kterých při povídání a s hudbou nikdy nebyla nuda. Díky za pomoc při výrobě tabla.

Panu učiteli občanky Jaroslavu Krejčířovi děkujeme za nekonečné množství aktualit. Vzpomínáme na Vaši kouzelnou propisku. A díky, že jste nám často připomínal, že hýbnout zadkem není nemoc.
Paní učitelce zeměpisu Soni Havlenové děkujeme, že pochopila, že zeměpis nás fakt nebaví, že ticho je u nás nad zlato a že končit hodinu o 15 minut dříve, je super.

Panu učiteli zeměpisu Mirku Starému děkujeme za skvělé hodiny zeměpisu, za orientaci na mapě, číslování zápisů.

Paní učitelce přírodopisu Ivetě Pantůčkové děkujeme za to, že i šutrologie nebyla úplná nuda, ale diamant jste nám ukázat mohla. A bylo fajn, že jste někdy měla přírodopis na háku stejně jako my.
Paní učitelce dějepisu Radce Ungermanové děkujeme za nahlédnutí do historie naší i do dějin světových. A pětikoruna opravdu existuje.

Paní učitelce ruštiny Lídě Novákové děkujeme za hodiny ruštiny. Stuol a stol už si plést nebudeme.
Paní učitelce němčiny Vlastě Plchové děkujeme za zábavnou super gut Deutsch plnou her a kartiček.

Paní učitelce pracovních činností Darji Tesařové děkujeme za to, že se nás snažila naučit rozeznávat, co je plevel a co rozhodně vytrhávat nemáme.

Panu učiteli hudební výchovy Tomáši Bartákovi děkujeme za možnost pospávat v hodinách hudebky. Nebojte se, nezapomeneme se chovat slušně a nebudeme se hrbit.

Bývalé paní ředitelce Evě Kadrmasové a současnému panu řediteli Josefu Škvařilovi děkujeme, že byli vždy ochotni nám naslouchat na zasedáních školního parlamentu. Děkujeme za skvělé vedení školy, i když přiznáme se, nemáme vlastně vůbec tušení, co takové vedení školy obnáší.

Děkujeme také vychovatelkám ze školní družiny.

Děkujeme kuchařkách za nasycení našich hladových žaludků, uklízečkám za perfektní úklid a dalším zaměstnancům školy.

Všechno jednou končí. Ke konci se blíží náš proslov, naše slavnostní rozloučení a hlavně naše školní docházka na Salmovce. Přeji všem svým spolužákům, aby byli na nové škole spokojeni, aby se jim dařilo, a aby je život těšil. Tak hezké prázdniny a za pár let ahoj na třídním srazu!