|
Je podzim. Za normálních okolností období plískanic, nádherně se
zbarvujícího padajícího listí, období zvýšeného výskytu nemocí z
nachlazení, ale hlavně pro mnohé je to jednoduchá rovnice - podzim rovná
se škola. Ne však letos, zhoršená epidemiologická situace tomu chtěla
jinak a školy krátce po rozjezdu zcela odřízla od běžné výuky.
Proto je nyní ve školství nejfrekventovanějším pojmem distanční
výuka, která je skloňována snad ve všech pádech. Někomu vyhovuje, jinému
méně. Plně se však odvíjí od technického vybavení rodin, přičemž první i
druhé třídy jsou navíc zcela odkázány na spoluúčast rodičů. Prvňáčci
sotva přivykli školním lavicím, novému režimu, naučili se pár písmenek a
ocitli se ne vlastní vinou doma. Distanční výuka je postihla snad
nejbolestněji, protože jejich samostatnost, byť jen částečná, je při
domácím vzdělávání vyloučena. Přesto jsme lidé od přírody vynalézaví a
snažíme se najít cestičku, alternativu, možnosti. Ani na naší základní
škole se prvňáčci učit nepřestali, i když je pro všechny zúčastněné
velmi těžké najít hranice, „společnou řeč“ a nepřerušit tak úplně proces
vzdělávání dětí v jeho prvopočátku. Paní učitelky se vždy snaží najít
kompromis, poučeny reakcí rodičů na předimenzovanou či nedostatečnou
domácí výuku.
A právě tady dostává své slovo nikterak podceňovaná, tolik
proklamovaná a důležitá spolupráce s rodiči. Pro naše žáky i rodiče se
stalo podmínkou ovládání a užívání školního informačního systému EduPage,
který je v těchto nelehkých časech naším nejlepším přítelem a nástrojem,
hned vedle elektronické pošty, možností chytrých telefonů a dalších
dostupných služeb. Zatímco vyšší ročníky s přehledem a zkušenostmi z
nedávného uzavření škol „válí“ výuku on-line, s nejnižšími ročníky to
tak jednoduché není. S ohledem na možnosti rodičů nejsme zastánci
zasílání několikastránkových materiálů na delší období, ani přísně
termínovaného „odevzdávání“ úkolů. To v první třídě ani dost dobře
nejde, potažmo není naším cílem rodiče vystrašit a dětem školu
znepříjemnit hned v první třídě. Osvědčuje se nám být s rodiči i dětmi,
byť je to náročnější, v nepřetržitém kontaktu, zadáváním úkolů předem na
daný školní den, přiměřeným dávkováním, střídáním a různorodostí
činností. Veškerá očekávání pak směřují především k výuce českého
jazyka, matematiky, s poměrnou částí prvouky a opakováním látky, dosud
zvládnuté v hodinách angličtiny. Pro rodiče s omezenými možnostmi máme
připraveny pracovní listy a didaktické pomůcky ke čtení, které si mohou
vyzvednout v zádveří vchodu do školy. Pro ty nejšikovnější jsou k
dispozici další úkoly, hry a nápady na webu formou rozšiřujících
materiálů, her, nápadů a návodů, kterými mohou rodiče smysluplně a
nenásilně vyplnit volný čas svých dětí, mají-li zájem. V tomto bloku se
prolínají nápady a motivace z oblasti umění, jemné motoriky,
grafomotoriky, didaktických a pohybových her, spojených s aktivitami v
přírodě na zdravém vzduchu. Faktem je, že právě tyto náměty baví děti
nejvíce a rády posílají svým pedagogům skeny, fotografie nebo slovní
popisy toho, co doma či venku vytvořily, co se jim povedlo nebo jak se
jim daří. K tomu nám je nápomocen kromě školní platformy EduPage bohatý
dorozumívací aparát ve formě elektronické pošty, Mesengeru, WhatsAppu,
Skypu, Youtube a dalších, díky nimž můžeme nabídnout i možnost
konzultací. V tomto případě je funkce techniky opodstatněná a
nezastupitelná - vězte, že nezahřeje víc u srdíčka, než dojemné
video-pozdravy od těch nejmenších.
On-line hodina v první třídě s 24 žáky je pro mnohé tak trochu
utopie, ne však nenásilná tvořivá výuka, která se nezakládá pouze na
zadání strohého úkolu. Vzdělávání opírající se o videa snadno dostupná
na kanálu youtube usnadňuje práci nejenom s návodem jak číst, jak psát,
jak se učit hrou, ale pomáhá například s vyvozením nového písmenka.
Stejně jako my každodenně hledáme nápady, alternativy, cesty a řešení,
tak i naše práce může být inspirací pro ostatní. Prázdné školní lavice
ale přesto smutně hlásí: Chybíme si vzájemně. Školní klima, oční
kontakt, okamžitá zpětná vazba, pracně vybudované vztahy a všudypřítomné
emoce totiž nelze ničím a nijak nahradit. Každé dítě je jiné, potřebuje
osobní, individuální přístup, ale zároveň také kolektivní podporu.
I když současnost doslova hýří nejrůznějšími technologickými
vymoženostmi, pedagogové upínají svoji pozornost k jedinému – brzkému
návratu dětí do škol, který je obzvlášť pro první třídy doslova klíčový.
Snad pan ministr při zlepšení epidemiologické situace nebude postupovat
příliš rozvláčně, plošně, ale s přihlédnutím k apelům pedagogické
veřejnosti a k únosnosti situace.
Nezbývá, než popřát všem hlavně zdraví a pevné nervy v této pro nás
nelehké době, a poděkovat těm, kteří závažnost a složitost distanční
výuky nejenom v nejnižších ročnících chápou a ze všech sil s námi
spolupracují. Máme stejný cíl. Jde totiž o naše - vaše děti, o budoucí
generaci, která to nemá na samém začátku nikterak jednoduché.
Mgr. Irena Čepová
|
.png)
