Nevíme, jak je to možné, ale pravidelně se
nám každý červen ztrácí jedno oddělení družiny
kdesi v lese. Naštěstí za sebou vždy zanechá
nějaké stopy.
Tentokrát jsme se vydali hledat naše druháky
a třeťáky, kteří zmizeli ve středu těsně po
jedné hodině odpolední. Trochu nám přece jen
napověděli, kudy se vydat k jejich objevení,
protože si cestou rozvěšovali barevné fáborky a
ještě k tomu si značili trasu nakreslenými
šipkami. Abychom se nenudili, mohli jsme si po
cestě třeba zazpívat, ale hlavně si pro nás
připravili různé pohádkové rébusy, takže jsme si
trochu procvičili i znalosti a postřeh.
Našli jsme nakonec nejen ztracené děti, ale i
malý sladký poklad jako zaslouženou odměnu.
Hurá, to bylo radosti!
|