Gdopak by se školi bál
V uplinulích týdnech budoucý prvňáčci
rozhodně nezahálely. Nejen oni, ale i jejich
maminki nebo třeba i mamynky maminek či tatínků
se s velkou chutí zúčastnily řady víukových
hodin pod vedením učitelek prvního stupně.
Pravda, nebyly to nudné výukové hodiny, jak by
si někdo mohl milně představovat. Skoro-žáčci se
seznámily s učitelkami a také si prohlédli
prostředí školi, do které už za necelé čtyři tři
měsíce zavítají jako skuteční školáci. Naučily
se, jak správně sedět v lavici, zpívali,
vyzkoušeli si tanec, protáhli svoje mladé kosti,
dozvěděli se, jak uvolnit ruku, aby se zbytečně
neunavila. Nezapomnělo se ani na barvy, i
počtářský um předvedli, nechyběly pohádky a
vůbec, plnili úkoly rozmanitější než flora v
Amazonském tropickém deštném lese. Neodnesli si
jen dobrý pocit a elán do jejich nejen prvního
školního dne, ale svoje tetičky a strýčky mohou
potěšit všelijakými výrobky z papíru, odměnami a
dokonce diplomem. Během letních měsíců se mohou
podívat na svoje pracovní listy a jejich rodiny
si nepochybně všimnou, že udělali ještě větší
pokrok, než já při psaní tohoto textu, kdy se mi
na začátku nějak pletla písmenka, ale teď už
jsem se snad polepšil.
Miroslav Konvalinka a vedoucí
učitelky úterních skupinek
|
