PROSLOV 9. A, B
(L. Krejčířová, V. Plchová, 6/ 2018, Marie
Kuncová, Vojta Gryc)
Vážená paní ředitelko, milí učitelé, drazí
rodiče, hosté i vy, spolužáci, vítáme vás na
slavnostním předání vysvědčení žákům devátých
tříd.
Bylo-nebylo. Za devatero školami a devatero
třídami v roce 2009 se před školními branami
objevila skupinka malých dětí, tehdy šťastná,
natěšená a očekávající skvělých devět let.
Museli jsme vypadat vcelku vystrašeně, jak jsme
tam tak stáli s aktovkami většími než my sami.
Naší první učitelkou se stala Soňa Beránková.
Byla milá, ale i přísná. Naučila nás číst, psát
a počítat. Vzpomínáme si na hvězdičky a černé
tečky, které nám každodenně rozdávala. Ve 3.
třídě jsme společně s áčkem vyrazili na náš
první větší výlet. Na školu v přírodě do Soběšic.
Tenkrát při procházce jsme uvízli v bahně a
museli jsme si čistit zablácené gumáky, i přesto
to tam bylo to super.
Mí spolužáci začínali v 1. třídě se stále
usměvavou paní učitelkou Helenou Lusalovovu.
Ale já jsem ještě s pěti dalšími dětmi začínala
v Dolní Lhotě. Na této klidné škole jsme
strávili čtyři roky pod křídly učitelek Dany
Wutkové a Miroslavy Burgetové. Pamatuji si, jak
jsme s oblibou hráli na schovku a schovávali
jsme se do malých skříněk. To vše proto, abychom
se nemuseli učit. Paní učitelka nás ale vždy
objevila.
Nás ve 4. třídě převzala paní učitelka Renata
Němcová. Ta byla pravý pohodář, nic ji
nerozhodilo, dokonce ani Kukla. S ní jsme jeli
také na školu v přírodě a v páté třídě na
výměnný pobyt do Prahy. Z něho nám v hlavě
utkvělo nejvíc vzpomínek. Prahu už s námi
absolvovali i naši noví spolužáci a zároveň také
kamarádi z Dolní Lhoty.
Áčka se ve 4. třídě ujala paní učitelka Leona
Havířová. S ní jsme často zpívali.
Nezapomenutelné bylo každodenní pění české
hymny.
5. ročník obohatila jednak nová třídní, paní
učitelka Michaela Smejkalová, jednak i nové
spolužačky z Dolní Lhoty (tedy vlastně i já).
Doufáme, paní učitelko, že nezapomenete na vaší
birthday party, kterou jsme pro vás připravili,
stejně jako my nezapomeneme na vámi připravované
talentové show.
Na druhý stupeň jsme nastoupili v menším počtu,
a to bez tří spolužáků, kteří s námi
navštěvovali školu od 1. třídy. Ti se rozprchli
do všech světových stran. Ať už na gymnázium do
Boskovic, do Brna na taneční konzervatoř nebo do
Mongolska.
Přechod pro nás znamenal velké změny. Noví
učitelé, neznámé předměty, jiná učebna a hlavně
nová třídní učitelka Vlasta Plchová. Byla a je
moc hodná, milá, laskavá a myslela to s námi
vždy dobře, i když to s námi neměla mnohdy lehké
a její práci jsme jí rozhodně neulehčovali. Přes
tyto strasti pro nás udělala první – poslední.
Snažila se nám školní docházku zpříjemnit mnoha
akcemi a výlety. Díky za to!
My jsme byli v 6. třídě svěřeni do péče paní
učitelky Leony Krejčířové. Celé tyto čtyři roky
byly pro nás plné zábavy, dobrodružství a
spousty výletů. A i když víme, paní učitelko, že
jsme vás někdy zlobili, tak stále doufáme, že
jste nás i přes to měla ráda a i nadále budete,
protože my vás ano.
Tak a teď ještě zpátky k těm výletům.
Náš první výlet na druhém stupni nás zavedl na
rozhlednu Alexandrovka. Vždy když projíždím
Adamovem, vybavím si, jak jsme se tam s kluky
ztratili.
Jó, tam jsme byli taky. Ještě si vzpomínám, že
jsme byli společně v Antroposu v Brně. Tam jsme
se fotili u toho velkého mamuta.
V 7. třídě se nás pár podívalo do Anglie. A jako
další nás čekal lyžák v Beskydech. Pan učitel
Doležel se svou trpělivostí dokázal lyžovat
opravdu každého, i našeho Adama.
Já jsem si lyžák kvůli zranění moc neužila, ale
nebyla jsem jediná, že Pájo?
V osmé třídě nás čekal týdenní pobyt v Krásensku.
Tam se podstatně zlepšily naše vztahy s áčkem a
bylo to tam prostě super.
A pak přišla devítka. Všichni nám tvrdili, že
uteče strašně rychle. A měli pravdu! Čas běžel
takovou rychlostí, že jsme se ani nestihli
vzpamatovat z prázdnin a už jsme psali
přijímačky. Všichni jsme je zvládli úspěšně a
jsme přijati na střední školy a učiliště.
Na náš poslední výlet jsme se vydali na Velkou
Dohodu. I když jsme byli v tak malém počtu, moc
jsme si to užili. Byl to ten nejlepší jednodenní
výlet. A co váš výlet v devítce?
My jsme byli v Baldovci. Zažili jsme skvělé dva
dny plné zábavných aktivit. I pro nás to byl ten
nejlepší výlet.
Prožili jsme spoustu skvělých akcí a společných
chvilek – jako třeba přespání ve škole, exkurze,
divadla, sjíždění řeky Svitavy, bowling…
A nyní pár slov věnujeme našim skvělým učitelům,
kteří to s námi zvládli:
Pan učitel Doležel, alias Liskman, nám
ukázal, že fyziku proslavilo hodně dobrých borců
a že tento předmět může být i zábava.
Paní učitelka Ungermannová nám v dějepisu
dokázala, že je těžké bojovat jak ve válce, tak
i o dobré známky. A naučila nás logickému
myšlení, protože – cituji: „ Já myslela, že když
vám tam napíšu, že je to za pět bodů, že mi to
víc rozepíšete.“
Paní učitelka Nováková nám v angličtině ukázala,
jak rychle lze ztratit dobré známky díky:
„Opakování, opakování…!“ „ To bylo na známky?“0
To my jsme měli na angličtinu paní učitelku
Smejkalovou. S ní byla angličtina prostě
pohodová, alespoň pro nás.
Pan učitel Krejčíř nás ujistil, že hýbnout
zadkem není nemoc a že balonový zákon doopravdy
existuje.
My jsme pana učitele měli i na zeměpis. Díky
němu jsme zjistili, že učit se zeměpis bez mapy
je naprostá hloupost a že jednička může být
podtržená i více než jednou nebo dvakrát.
Na zeměpis nás učil pan učitel Starý. Kromě
zeměpisných znalostí nám ukázal, jak správně
uklízet třídu.
Pan učitel, David Tvardík – přírodopis, chemie.
Pro mnohé z nás postrach. Tvarďa je přeborník ve
vyvíjení nových verzí písemnic. „Pane učiteli,
verze 3. 0. byla nejlepší.“
Nám zase důrazně vysvětloval, ať to v létě
nepřeženeme se spálenými špekáčky.
Paní učitelce Kateřině Forejtníkové udělujeme
imaginární cenu zlatého pevného nervu za hodiny
ruského jazyka.
Němčina byla vždy zábavná díky paní učitelce
Vlastě Plchové, i když členy der, die, das nás
budou v nočních můrách strašit asi nadosmrti.
V hodinách matematiky s paní učitelkou
Hřebíčkovou jsme se, bohužel naší vinou, často
ocitali místo ve třídě v kurníku, protože nám
často opakovala, že máme pod lavicemi doslova
podestýlku.
To nás panííí učitelkaaa Tesařovááá nááás
upozornilaaa, že matematika je důležitá, tj.
základ života.
Paní ředitelka Eva Kadrmasová, kterou jsme měli
na administrativu, je pohodářka, když ovšem nemá
své brýle, propadá naprostému zmatku.
Slova pana učitele Bartáka: „Nebojte se chovat
slušně,“ nás budou provázet celý život.
Ještě na závěr pár milých slov našim třídním
učitelkám. Paní učitelko Plchová, zavřeme
sešity, poslední dvojlinka už byla napsána a
datum už také neplatí. Ale nebojte se, v září
všichni napíšeme novou a ostudu vám s ní
neuděláme.
Naše nejmilejší třídní učitelka Leona Krejčířová
nám stále opakovala, že jsme její broučci a
berušky. – My to víme, paní učitelko, a stále
jimi zůstaneme.
Tohle bylo našich společných devět let. Tímto
dnem to všechno končí, ale i začíná. Všichni se
rozejdeme na střední školy a budeme rádi, když
se zase někdy uvidíme. Loučíme se a děkujeme –
našim třídním učitelkám, ale i všem učitelům,
protože jste byli prostě skvělí, rodičům, všem
zaměstnancům školy a hlavně vám, našim
spolužákům, kamarádům, že jsme to s vámi mohli
prožít. Ať se vám, nám daří!
Teď už jen stačí říct… Zazvonil zvonec a pohádky
je konec!
|
