Slavnostní zakončení školní docházky žáků 9. AB.

Někteří se na ten den kdysi dávno těšili. Viděli před sebou konec povinností a svobodu. Už nebudu muset... Jenže když ten den přišel a koukali jsme kolem sebe, viděli jsme také, že spoustu ztrácíme. Prožili jsme spolu okamžiky štěstí, radosti, zábavy, ale i momenty trápení a nezdaru. Poznali jsme se navzájem celkem dobře a bylo nám spolu dobře :-) Budete mi chybět. Mějte se krásně!

ZD

Veřejný rozhovor mezi Denisou a Lukášem:

Vážená paní ředitelko, vážení učitelé, milí rodiče, spolužáci a hosté. Dnes jsme se tu společně sešli, nejenom abychom dostali naše vysvědčení, ale abychom se také s naší školou a s Vámi všemi rozloučili. Dnes jsme tu totiž naposledy. Od zítřka už nebudeme žáky této školy.  Dovolte nám tedy pár slov. Za žáky třídy 9.A…

a za žáky třídy 9.B.

Bylo 1. září 2008 a my stáli s našimi rodiči před školou. Byli jsme malí, vykulení, sotva jsme uměli napsat tiskacími písmeny svoje jméno, na zádech jsme si nesli barevné aktovky s obrázky a nevěděli jsme, co nás čeká. Naší paní učitelkou třídní se stala úžasná Renata Němcová. To ona nás učila číst, psát a počítat.

Já začínal v Dolní Lhotě, v takové útulné malé škole. Učila nás paní učitelka Burgetová a společně s námi prvňáky byli ve třídě i třeťáci. Takže jsme se od nich ledacos přiučili. Nejen lumpárny. My tenkrát starší spolužáky děsně obdivovali, co všechno už umějí. Tady v Blansku měla 1. B paní učitelka Irena Szabová. Byla strááášlivě hodná. Právě díky ní škola žáky bavila a chodili do ní rádi.

Ve 4. třídě nás převzala paní učitelka Lada Přikrylová. To byl pane jiný metr! Paní učitelka byla velmi přísná, ale byla skvělá. Byla s námi jenom jeden rok a v 5. třídě jsme dostali paní učitelku Michaelu Smejkalovou. Ta s námi byla na týdenním pobytu v Praze. To byl bezva týden plný zážitků.

Zde v Blansku třídu ve čtvrtém ročníku převzala paní učitelka Kateřina Forejtníková. V páté jsem přišel já i mí spolužáci z Dolní Lhoty sem do Blanska. Vybavuji si, jak jsme byli první dny vyplašení z veliké školy a spletitých chodeb. Paní učitelka Forejtníková byla moc hodná, taková maminkovská. Úplně ji slyším, jak nám neustále opakovala, že matematika je přesná věda. Vzpomínám si, jak jsme s ní pěstovali řeřichu a jak jsme byli unešení z pakobylek.

V 6. třídě nastaly veliké změny: nové předměty, noví učitelé. Naším třídním byl na druhém stupni Zdeněk Doležel, Dolík nebo taky Dolda. Ten nás naučil, hlavně některé kluky, co je to tzv. dostávat kapky, s ním bývali někteří na odpolední párty neboli po škole, a od něj jsme slýchávali, když někdo v hodině fakt moc kecal drž ticho. Nejprve jsme si mysleli, že to s Doleželem bude hrozný. Ale zjistili jsme, že lepšího třídního, než Dolíka jsme si přát nemohli. Zažili jsme s ním spoustu legrace, ve škole i mimo. K super akcím patřil třeba cyklistický výlet, exkurze na Dlouhé Stráně, návštěva laser game, projížďka na dračích lodích na jedovnickém Olšovci a bojový paintball. Za to máme pana učitele moc rádi a vážíme si ho. Troufám si říci, že nás má pan učitel jako třídu taky rád. On totiž, když je nespokojený, tak bručí. A věřte, že my ho slyšeli bručet málokdy.

Naší paní učitelkou třídní se stala paní učitelka Darja Tesařová. Učila nás matematiku. Pokud jsme se v našem počítání dobrali správného výsledku, což nebývalo příliš často, slýchávali jsme její slova toť  správně. Daleko častěji jsme slyšeli službáá, zase nepřišla…službáá, zase nesmazala tabulííí, opět není zapsáno v třídní knizéé! V sedmé třídě jsme se zúčastnili lyžařského výcvikového kurzu v Beskydech. Ti, kteří neuměli lyžovat, se to za těch pár dní naučili, a ti, kteří patřili mezi lyžaře, zdokonalili pod odborným vedením pana učitele Krejčíře tzv. jemné finesy. V osmé třídě jsme strávili týden v krásném Krásensku, na ekologickém pobytu. Díky společnému programu a hrám se velmi zlepšily naše vztahy s áčkem. Nemyslíš?

I já to tak vnímala. Holky a kluci jsme si tak nějak začali víc rozumět. – Jinak přišla  osmička, takový vyšší level. No byla dost těžká. Především nový předmět chemie a nový pan učitel. Tvarďa, tedy pan učitel Tvardík, nás fakt nešetřil. A pokud si někdy dám smetanový Ostraváček, vždy se mi vybaví z hodin chemie, že je šlehaný dusíkem.

A v devítce nám pan učitel Barták neustále opakoval, že čas letí jako bláznivý. A měl pravdu. Devátá třída utekla jako voda a nás mnohé čekala první velká životní zkouška – jednotné státní přijímací zkoušky z českého jazyka a matematiky. Připravovali jsme se ve škole i doma, někteří velmi poctivě, jiní méně, faktem je, že jsme všichni přijatí na školy, o kterých jsme snili a které jsme si vybrali.

Zkrátka – prožili jsme tu devět společných let, devět let života. Dneškem naše společná cesta základní školou končí. Naše kroky se nyní rozejdou a my se rozprchneme – na gymnázia, na odborné střední školy, do učilišť. Vzpomínky na tuto školu a na společné zážitky nám však zůstanou.

Rádi bychom na závěr poděkovali učitelům. Neboť to oni nás našimi školními léty provázeli, to oni nás učili poznávat svět, to oni nás vedli k získávání vědomostí a poznatků, to oni museli mít s námi pevné nervy. A že to s námi nebylo někdy zrovna jednoduché. Tím nechci říct, že jsme byli nějaká zlobivá třída, to rozhodně ne. Ale naopak. My byli tak tišší a neaktivní, že z nás často byli učitelé doslova nešťastní. To áčko bylo úplně jiné, plné energie, nemám pravdu?

Jo jo. Někteří z nás by mohli povídat.

Poděkování patří i našim rodičům, že s námi měli a mají trpělivost, že mnohdy „přetrpěli“ naše výsledky, které jsme přinášeli v žákovských knížkách. My víme, že to s námi myslí vždy jen dobře.

Nám, deváťákům, přejeme, ať se nám v dalším studiu a životě daří a doufáme, že se nevidíme naposledy, ale že se budeme rádi dál vídat a potkávat.

Mějte se hezky a ahooj!