|
Už v prosinci jsme vyměnili Živou abecedu za
slabikář, a od té doby jsme se naučili spoustu
dalších písmen. Slabikář se stal naším
každodenním kamarádem a pomocníkem. Nastal čas
se seznámit s opravdovou knížkou. Do naší
knihovny jsme si přišli poprvé opravdu číst.
Vybrali jsme si knížku a pak jsme se do ní
opravdu zakousli. A zkusili číst. Potom jsme si
o knížkách povídali. Proč jsme si ji vybrali, co
jsme přečetli a kdo je asi hlavní postava.
Vyzkoušeli jsme opravit názvy knížek, které
popletl šotek. A byla jsem překvapená, děti je
vyluštili a znali. Co udělá jedno písmenko…
- Žabička
- Alenka v číši divů
- Vylo nás pět
- Honzíkova vesta
- Kůl nad zlato
- Štaflík a Bagetka
A pak nám Anetka, Martin, Ríša a Míša krásně
četli ze svých knížek. Dobře četly i další děti,
ale zatím nenašly odvahu přelouskat nový text
nahlas před ostatními. Byla to nádherná hodina
češtiny. Dětem se moc líbila a nadšeně si
odnášely hrdě každý svou knížku do třídy. Ráda
vidím, že si po rychle dokončené práci tu svou
vytáhnou a čtou si v ní. Nemusí „pod lavicí“.
A když se do ní ponoří, tak si čtou i o
přestávce.
Jsem na ně pyšná. I pro mě jsou tyto dílny
krásné a zajímavé v tom, že svoje prvňáčky
poznávám zase jinak. Jsou báječní, vnímaví, a do
budoucna uvidíme, jací z nich budou čtenáři.
Někteří už k dnešnímu dni přečetli ve škole
dokonce i tři. Pevně věřím, že se knížky
stanou jejich kamarády a budou je mít rádi
stejně jako já.
Čas letí strašně rychle. Za chvilku už budeme
znát všechna písmenka. V červnu předvedeme
v blanenské knihovně, jak krásně čteme a budou
nás tam pasovat na čtenáře.
|
