Školní události - SOS Nepál

Zemětřesení v Nepálu nenechalo v posledních dnech netečným téměř nikoho.

Tahle přírodní katastrofa se stala tématem i dvou vyučovacích hodin předmětu základy komunikace v 6. ročníku.

Začali jsme aktualitami, které si žáci připravili. Tak jako se skládá z drobných kousků mozaika, tak i děti si vytvářely z jednotlivých střípků informací  obrázek o situaci v Nepálu.

Na mapě jsme si ukázali, kde země postižená katastrofou leží. Vysvětlili jsme si příčiny zemětřesení. Mluvili jsme o ztrátách na lidských životech, o strachu a utrpení. O materiálních škodách, o nevyčíslitelných škodách na památkách Unesco. Povídali jsme si o pomoci – států i jednotlivců… Prohlédli jsme si řadu fotografií.

Poté bylo úkolem šesťáků k jednotlivým fotografiím, vystřižených z novin, vytvořit titulky – popisky. Jaká slova by asi použil fotograf  ke svým fotkám, uveřejněným v médiích. Jednotlivé popisky jsme si pak četli, porovnávali je.

Doma děti tvořili tzv. akrostich týkající se tematicky Nepálu a přírodní katastrofy. (Akrostich [akrostych] (z řeckého akrostichon, složeniny z akros, „krajní“ a stichos, „verš“) je báseň, v níž počáteční písmena tvoří slovo, jméno nebo větu.) Nebyl to úplně pravý akrostich, veršovaný, ten bychom asi nezvládli. Jinak ale byly moc vydařené.

V druhé vyučovací hodině se pak žáci na chvíli stali televizními reportéry. Připravovali reportáže a ty pak odvysílali ve večerním zpravodajství. Jedna skupina se nacházela přímo v Nepálu a informovala o ranních nových otřesech, o síle a epicentru, o škodách a raněných. Druhá skupina točila reportáž také z místa katastrofy, a sice rozhovor s dívkou Martinou, která přijela do země původně kvůli horám.  Nyní jako dobrovolnice v zemi pomáhá a zůstane alespoň měsíc. Třetí skupina čekala v Praze na letišti na přílet prvního letadla z Káthmándú. Lidé se objímali, tekly slzy, v rozhovoru evakuovaní mluvili o svých zážitcích, pocitech. Fiktivní odvysílané reportáže měly veliký úspěch. Žáci si vyzkoušeli něco nového, někteří se styděli, jiní se uchichtávali. Byli však i tací, kteří zvládli vše jako naprostí profesionálové.

Rozloučila bych se přáním, aby se lidem dostalo co nejvíce pomoci a aby se Nepál co nejdříve ze všeho vzpamatoval a „uzdravil se.“

Vlasta Plchová