1
2
Den zdraví patří k těm, na které se těšíme, protože nás čekají zajímavosti, které jinde nepotkáme. Povídali jsme si o tom co dělat, abychom měli zdravé zuby, jak můžeme pomoct kamarádovi, jak se chovat na silnici, co všechno se nám může přihodit vysvětloval primář Houska a nakonec jsme vymýšleli příběh o nezbedném cyklistovi. Bylo to příjemné dopoledne.
1
2
Žáci napsali krátký příběh podle obrázků. Příběhy vymýšlel každý sám, někdo stihl celý příběh zapsat ve škole, pečlivější dopisovali ještě doma. Sami dobře vědí, jak správně jezdit. Z Aleše si příklad brát nebudou! Nadpis zůstává stejný, jen autoři příběhů se mění. Příjemné počtení přejí žáci 3. B
Aleš vytáhl po zimě kolo a chtěl ho vyzkoušet. Vyzkoušel brzdy kola, do batohu si dal pití a oplatky. Ale zapomněl si vzít helmu. Až vyrazil, řekl si, že pojede k tetě. K tetě je to přes les. Jel a jel, až dojel k lesu. Místo toho, aby slezl z kola, tak jel přes les. Jel, až před ním byl strom. Zabrzdil a přeletěl přes kolo a narazil do stromu. A ležel bezvládně a tekla mu krev z hlavy. Najednou šel kolem chlap, zavolal záchrannou službu 155 a dovezli Aleše do nemocnice.
Terezie Hromková
Ale vytáhl po zimě své kolo a řekl si, že ho vyzkouší. Nejdříve si připravil všechny potřebné věci. Dal si je do batohu, ještě si připravil pití a jel. Jel,ale řekl si, ž si sundá helmu, protože je teplo. K tomu se pustil. Ale co to?! Najednou narazil na prudký kopec!!!!! Pomóc! Jede to hrozně rychle! Nestačím to ubrzdit! Vžm! Bum, bác prásk! Aúúúúúúúú!!!! A už je Aleš v nemocnici. Za chvíli bude sice zdravý, ale je to pro něho poučení! Ale samozřejmě i pro vás!!!
Magdaléna Krkošková
Aleš vytáhl po dlouhé zimě své kolo, vyzkoušel brzdy, fííí , kolo zasvištělo, vyzkoušel pneumatiky mmm, ani je nemohl pořádně stisknou, zavýskal si radostí a vyjel. A představte si, Ale si nevzal helmu a ještě k tomu jel bez držení z kopečka . Kopeček nebyl už kopeček, ale prudký kopec! Aleš se rychle chytil řidítek, a začal brzdit fík, brzdy sice brzdili dobře, ale Aleš začal brzdit moc pozdě. To zaprvé a zad druhé jel moc rychle. Naštěstí ho tam našla jedna paní a zavolala mu sanitku, teď leží v nemocnici se zlomeninami. Rodiče už ví, že je v nemocnici, ale když se na to podíváme z té světlé stránky, je to pro něho vlastně výborné ponaučení.
Hana Slugeňová
Aleš si po zimě vytáhl kolo a chce si ho vyzkoušel. Ale napřed si to zkontroluje. A pak byla velká nehoda. Aleš jel z kopečka a chtěl zabrzdit. Ale už to bylo. Alešovi nebrzdily brzdy, narazil do pařezu. Bum. Aleš si zlomil ruku a dopadlo to v nemocnici. V nemocnici Aleše ošetřili a pak si řekl, že bude opatrný a zkusí si to znovu. A tak Aleš jezdil jen před domem a tentokrát nikdy nezapomněl helmu a jezdil pěkně bez nehod. A pohádky je konec.
Monika Malachová
Na začátku jara vytáhl Aleš své nové kolo a řekl si, že ho vyzkouší. Nejdřív ze všeho zkusil, jestli jsou pneumatiky dost nafouklé, a když zjistil, že ano, tak vyjel. Měl namířeno ke svému kamarádovi Ondrovi. Ondra bydlel na vesnici. Do vesnice vedly dvě cesty. Jedna byla krátká, ale vedla velmi prudkým kopcem. Ta druhá byla delší, ale vedla po rovné cestě, takže se po ní dobře jelo. Aleš si vybral tu delší cestu a jel po ní. Jel tak dlouho, až dojel na konec cesty a tam byla vesnice. Aleš přijel k Ondrovu domku a zaťukla na dveře. Ondra mu přišel otevřít a řekl:“Aleši, sundej si boty a batoh a kolo si nech před domem.“ Když to Aleš udělala, šel k Ondrovi domů a tam si pak spolu povídali. Když si dopovídali, řekl Aleš, že už musí jít domů. A tak tedy šel. Nasedl na kolo, rozloučil se s Ondrou a vyjel. Aleš jel stejnou cestou jako předtím. Když chvíli jel, tak si najednou vzpomněl, že si u Ondry zapomněl helmu. Řekl si:“Když helmu nepřinesu, tak se táta bude zlobit. Musím se pro helmu vrátit.“ A tak se tedy vracel. Ale místo toho, aby jel opatrně, když neměl helmu, tak jel nejdříve velmi rychle. A potom ho napadla tahle myšlenka. Řekl si, že pojede bez držení. Myslel si, že to bude legrace. Jel tedy bez držení. Nejdřív to zvládal, ale najednou zacvrlikal ptáček. Aleš se po něm ohlédl, ale zapomněl, že se má dívat před sebe. Zabočil moc oprava a spadl do příkopu. Zlomil si ruku a nohu. Dvě děvčata, co šly kolem, ho uviděly a hned k němu přiběhly. Moc dobře věděly, že se mu něco stalo. Jedna šla do nejbližší vesnice pro pomoc a ta druhá s Alešem zůstala. Když holička přivedla jednu paní k Alešovi, hned řekla: „Musíme zavolat záchranku.“ A tak ji ta paní zavolala. Potom se tak deset minut nic nedělo. Potom přijela záchranka a odvezla si Aleše. Aleš ležel v nemocnici a vyčítal si, co udělal. Když se potom po třech týdnech vrátil domů, nikdo se na něho nezlobit, že si zapomněl helmu. Nikomu ani nenapadlo se zlobit. Všichni měli velikou radost, že se Aleš vrátil a dokonce to i oslavovali. A to byl konec mého příběhu o Alešovi. A ještě vám chci říct, že to, co se stalo, bylo pro Aleše jistě velké ponaučení.
Kateřina Hasoňová
Aleš vytáhl po zimě své kolo a řekl si, že ho vyzkouší. Nejprve vyzkoušel pneumatiky a zvonek. Všechno bylo v pořádku, a tak si řekl, že pojede k babičce a dědovi. Jel a jel a jel, až dojel na kraj lesa. Tam byla moc, ale opravdu moc hrbolatá cesta. Jenomže Ale zapomněl zkontrolovat brzdy a nepřišel n a to. Opatrně jel dál, uslyšel za sebou šustění. Ohlédl se, ale ouvej, najel na pařez a rozbil si hlavu a zlomil ruku. A teď leží v nemocnici s rozbitým kolem a k babičce a dědovi nedojel.
Adam Muller
Aleš vytáhl po zimě nové kolo a jel z Blanska do Maďarska, jel klidně bez držení a pak se chytl a jel z kope, jel tak rychle až přeletěl dva pařezy a vletěl rovnou do sanitky. Říkal si:“Pojedu do Maďarska až jindy.“
Tomáš Petlach
Ale vytáhl po zimě své kolo a řekl si, že ho vyzkouší, a tak zkoušel, jestli má dobře řidítka nebo dobře kola nafouknutá, jestli má v batohu všechno a měl to všechno v pořádku, tak vyrazil a jel. Jen zapomněl helmu, ale on si z toho nic nedělal a myslel si, že je všechno v pořádku. A tak najednou tam byl velký kopec a on je takovou rychlostí, že to ani nevybrzdil a víte, kde skončil? No přece v nemocnici.
Monika Hejlová
Aleš
vytáhl po zimě své kolo a řekl si, že ho vyzkouší. No jo, ale kam pojedu? Už
vím, pojedu do České Třebové za tetou Maruškou. Aleš vytáhl ze skříně batoh. Do
batohu si dal rohlík, hlavně pití a jablko. Kolo pořádně okoukal, gumy nafoukl,
brzdy vyzkoušel. Až měl jistě připravené, mohl jet. Jel a jel a tak si řekl, že
to může vzít lesem. Aleš zapomněl na helmu. A tak jel. Řekl si, že zkusí přejet
přes pařez. Ale ó, jé, kolo zavadilo o pařez. Aleš naštěstí zavolal 155, sanitka
honem přijela.
Aleš ležel v nemocnici, naříkal a vyčítal si to, a že příště si vezme helmu. A
že bude příště opatrný. Aleš byl v nemocnici čtrnáct dní. A co máma? Ta se na
něj moc ale moc zlobila.
A když jel podruhé, tentokrát si vzal helmu, ale… zapomněl si zavázat tkaničku.
A ouvej. Tkanička se zapletla do řetězu a ještě k tomu jel z prudkého kopce. Ale
naštěstí se stačil hnout a zase zavolal 155. Tentokrát jel do Boskovic. A
tentokrát bylo zranění vážnější, ale zase to nebyl otřes mozku. To nebyl.
Maminka se na něho zase zlobila. A teta mu dokonce chtěla dát na zadek. Ale
nedala.
Až se zase Aleš uzdravil, rozhodl se , že pojede z Blanska do Dolní Lhoty. Jel,
jel, ničeho se nedržel a jel a vele něho jelo auto. Ouvej. Udělal smyk a byl už
pod autem. Ale Aleše spíš auto srazilo než přejelo. No prvně pomalu dal Aleše na
trávu. A pak odjel na kraj. Potom zavolal 155. Sanitka rychle přijela. Pán řekl
přesně kde jsou a řekl i jakou rychlostí jel, 50. A Aleš řekl, ale já nevím
kolikátou jel. Teda kolikátkou jsem jel. Ale tys jel pomalu, řekl pán. Jak pán
domluvil, řekl já jsem Petr. Petr Novák. Já jsem Aleš. Pan Petr Alešovi zamával
a zjistil, kde v jaké nemocnici Aleš bude. No vlastně je. Až bylo Alešovi líp,
ten pan Petr se stavil za Alešem do nemocnice.
Až se Aleš uzdravil, rozhodl se, že pojede třikrát na kole: do České Třebové, do
Boskovic a z Blanska do Dolní Lhoty. A tentokrát s tátou i možná s maminkou.
Jestli se jí bude chtít. A hlavně bez žádných úrazů. A když všechno říkal tetě v
České Třebové, ta málem potřebovala obklad na čelo, jak málem omdlela, že to
Aleš přežil. A když to vyprávěl v Boskovicích babičce a dědovi, ti z toho
dostali pro změnu málem infarkt. Že to Aleš přežil. A když to vyprávěl svým
sestřenicím a bratrancům, ti měli snad na 10 minut otevřenou pusu, jak to bylo
fakt tak neskutečné. A potom se ho pořád ptali, když bylo ticho. A, a jako fakt,
jako fakt, tos přežil? A Aleš jim na to odpověděl: Jo, jako fakt jinak bych tady
asi nebyl, to je pravda. To jo. To řekl, tak to byl mohlo stačit. Ale Aleši,
jako Fakt, A tak Aleš s mamkou, taťkem a mladší sestřičkou, které je 6 let.
Á, konec prázdnin. Aleš jde do školy, všem svým spolužákům to řekl, co se mu o
prázdninách stalo. Všichni měli taky snad 10 minut otevřenou pusu. A když to
řekli všechno paní učitelce. Paní učitelka řekla: židli, na židli se sedla a pak
ještě řekla: mokrý ručník. Ten si dala na čelo. A pak už jen koukala na děti, že
má druhé úrazové Vánoce. Děti se moc divily. A paní učitelka řekla Alešovi:
Aleši, a řekneš nám, mně, dětem, proč se ti to stalo? A můžeš nám říct rovnou
celý příběh. A tak Aleš všem dětem ve třídě a paní učitelce řekl celý příběh.
Pěkně od začátku do konce. Ale vy ten můj příběh dávno znáte, tak vám ho snad
říkat znovu nemusím. Děti, buďte na sebe opatrné, Kdekoliv. Konec.