Naši prvňáčci se jen neradi loučili s Živou abecedou, která je provázela od jejich prvních krůčků ve škole a v českém jazyce. Když se naučili základní písmenka M,S,L,P a A,E,I,O,U a začali je skládat do slabik a slov, poznali, že čtení je pěkná dřina. Také se jim ale otvírá cesta ke knížkám, časopisům a docela jinému vidění světa.Vždyť už si budou moci přečíst všechny ty nápisy kolem nich, které byly až dosud pro ně nedostupné. Za jejich výkon byli odměněni medailí. Výměnou za Živou abecedu jim byl slavnostně předán Slabikář, který je doprovodí přes úskalí dalších písmenek a slov až na konec školního roku.
Čas utekl jako voda a Slabikář máme celý přečtený. Známe všechna písmenka, nerozhází nás žádná těžká slova a umíme přečíst i krátké básničky a články. Netrpělivě jsme očekávali středu, den, kdy jsme v Knihovně měli předvést, že jsme opravdu čtenáři. Vyzbrojili jsme se Slabikářem a vyrazili. Tam nás čekalo překvapení v podobě pana knížete a paní kněžny. Každý prvňáček předvedl před přísnou porotou, jak krásně čte. Pak jsme byli slavnostně pasováni mečem na čtenáře a za odměnu jsme dostali na památku knížku. Slavnostním slibem jsme potvrdili, že budeme knížky hájit, že v nich budeme hledat a číst, a že se o ně budeme vzorně starat. Věřím, že to všichni zvládneme, protože jsme dobří čtenáři, jenom psaní nás trochu trápí. Ale to v 2. A určitě napravíme.